Hlavní postavou je Kosmas, kanovník pražské kapituly. Toužil sepsat českou kroniku a tak si k sobě zval staré žebráky, kteří mu vyprávěli různé příběhy a legendy. Kosmas jim za to dával najíst. Po dlouhé době sporů se nakonec Kosmas usmířil i se svými dvěmi nepřáteli – Brunem a Šebířem (oba byli kandidáti na uvolněné místo probošta) a společně všichni tři pročítali a dodělávali kroniku – kroniku Nejstarší doby, jak ji Kosmas nazval. Na konci ji vyzdvihují jako jako skvělé dílo, na které jsou pyšní.